Je to srdeční rozhodnutí. Mám radost z mých zkušeností a zážitků, které mi přírodní zahradničení přináší. Svou radost bych ráda poslala dál a inspirovala svými chybami i úspěchy někoho, kdo je na tom teď tak, jako jsem já byla před pár lety.
Jsem spíše introvert, což mě vede ke snaze pochopit téma do hloubky. V době mateřských dovolených jsem hodně a do hloubky řešila, co udělat pro zdraví dětí, moje a manžela. Ze všech možností mi jako nejlepší pro mě a mou rodinu vyšla cesta pěstování vlastního jídla. S tím souvisí i trávení společného času při zábavě i práci spojené s péčí o ten kus půdy, o který se staráme.
Oslovily mě přírodní zahrady, ve kterých se nepoužívá chemie pro hojení ani pro ochranu před škůdci. A nejen to, příroda se v takové zahradě chrání a podporuje v každém ohledu. Teorie ruku v ruce s praxi u nás padala na úrodnou půdu a začali jsme si užívat plodů naší práce. Pro mě se zahradničení stalo tak důležité, že jsem opustila svoji dráhu ekonomky a začala jsem se vzdělávat v oboru zahradničení v souladu s přírodou.
Nejvíce mi v tomto ohledu otevřel oči kurz permakulturního designu, který mě seznámil s celým filosofickým směrem nazvaným permakultura. Ta se snaží chránit zemi pro nás i pro naše děti a propojovat její obyvatele. Zahrnuje v sobě snahu dělat život jednodušším a radostnějším, respektování přírodních zákonů, etické zacházení s přírodními zdroji, využívání lokálních zdrojů, dělení se o nadbytky, propojování, rozmanitost, originalitu a péči o zemi a lidi. Při minimum vložené energie se snaží o maximální efektivitu.
Je to cesta k přehodnocení vlastního života a opětovného určení si svých priorit. Jsem vděčná, že po ní můžu jít a snad moje články na blogu udělají radost i vám.